Oko páva

21. června 2012 v 16:35 | Katie
No jo no, další jednorázovka. Co člověka nenapadane v parku že?


Počet slov: 600
Naštvaně zabouchla dveře. Schody brala po třech. Nevšímala si rozruřeného hlasu za sebou. Musela pryč a to hned. Cítila se tak sama. Známky ve škole měla příšerné, to věděli všichni. Doma s rodiči to bylo ještě horší. Její matka chodila do práce šesnáct hodin, otec pil, jak jinak. Její mladší setřička byla její jediná záchrana. Vždy se jí zastala a za to jí pernamentě mlátil, modřiny měla po celém těle a špatně se hojili. Přátel měla dost. O tom nebylo sporů, ale jak to říci, byli to feťáci a alkoholici. Ona byla dealerka. Střed všech zájmů a boss drogovýho světa. Sedmnáctiletá holka. Každý normální člověk by si řekl že patří do kriminálu ale ona? Bylo jí to jedno, stejnak věděla že je svět nanic.

Byla rozhodnutá si jít zahulit do parku. Ale pak jí napadlo něco lepšího. Co kdyby konečně měla pokoj od toho všeho? Konečně by byla volná. Nemusela by poslouchat otcovi opilický řeči, nebo sestřin pláč když neměli doma co jíst. A rozhodla se pro radikální řešení.

*-*-*-*

Procházela rozkvetlým parkem a napadalo jí jediné slovo. Krása. Nic užasnějšího v životě neviděla. Jabloně a hrušně kvetli do bíla. Zahradní květiny měli snad všechny odstíny. Motýlci všech barev poletovali kolem květin. Včelky pilně pracovali a nezaháleli. Malý zpěvní ptáci si broukali své písně v korunách stromů a naslochali okolnímu světu. Neodolala. Přičichla si k červené růži, následně i k tulipánu a nakonec k bílému šeříku. Vše bylo tak svěží a živé. Mladý páreček seděl na lavičce a zamilovaně se objímali. Blonďatý mladík své dívce zašeptal něco do ucha a přitom jí políbil na krku, ona se zachichotala, vzala jeho obličej do dlaní a políbila ho. Tak vášnivě, ale i s láskou. Scarlet trhla hlavou jiným směrem a snažila se zastavit slzy které se začali přelívat přes víčka. Setřela skoro vše. Skoro. Jedna jediná slzička si našla cestu ven. Putovala po její tváři a příjemně jí chladila. Naštvaně jí otřela. Páru už si nevšímala a vydala se do jiné části parku.

Sedla si na lavičku. Vyndala si cigaretu a zapálila si. Ta opojná chuť jí uklidňovala. Odvedla její hnusné myšlenky do pozadí a přemýšlela o své minulosti. Šťastné minulosti. Když byla mladší všechno bylo v pořádku. Měla staršího bratra. Lukase. Krásného černovlasého kluka s očima jak poměnky. Rozuměl jí. Dokázali si povídat hodiny. Ale stačil jeden zvrat a on byl pryč. Jeli z koncertu. A narazil do nich náklaďák, on byl na místě mrtví, ale Scarlet přežila. A pořád se za to obviňovala. Sestra v té době byla malé dítě. Nevěděla že se něco změňilo. Občas říkala že si pamatuje na poměnkové oči jak se na ní dívají s láskou a něhou. Nikdy jí o tom neřekli. Po jeho smrti otec začal pít, utápěl žal v alkoholu. Matka musel azačít pracovat za ně oba. Brala jakékoliv směny navíc, ale přece jen to nestačilo. Kdyby nebylo Scarlet a její práce byli by někde na ulici. Jak tak přemýšlela nevšimla si majestátného páva. Proházel se kolem ní tak blízko a nebál se. Už byl u jejích nohou když si ho konečně všimla. Stočila k němu pohled a vykřikla. Ty oči. Pomyslela si. Jsou stejné jako Lukasovo. Páv se jí začal otírat o nohu a ona se vlídně usmála a pohladilo po huňaté chocholce. On spokojeně zamručel a odešel. A jí něco došlo. Ještě ten večer, když byl otec namol a spal na záchodě, vzala sestru a utekli. Řekla jí že musí pryč a už se nevrátí. Nejdříve protestovala, ale pak povolila a usnula na zadním sedadle. A oni. Oni uháněli napříč lepšímu světu. Lepšímu životu. Neměli v plánu se někdy vrátit.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Všechny mé postavy (pouze mnou vymyšlené) patří jen mě a nikomu jinému. To samé platí i o povídkách a grafice.
*~*~*~*
Všechny (téměř) obrázky jsou z deviantart.com a tudíž patří i jejím právoplatným majtelům.